Jeden rok

*Varování: tento text obsahuje příliš mnoho obrázků.*

Dneska je významné jubileum, jelikož přesně před rokem, 24.7.2015 jsem s Peťou po jejím srdceryvném loučením s rodinou (zatimco já, skála, nic) prošla skrz security na letišti Václav Havel do jednoho velkýho dobrodrůža. Pamatuju si, že let do Dubaje byl horor, Peťa ani neseděla vedle mě, bylo mi strašně špatně protože jsem den před tim měla otravu jídlem a doma zvracela jak alík. Celý let jsem se potila a soustředila na to, jak moc se mi tvoří sliny v puse a jestli se neblíží další katastrofa, ale nakonec jsem to přežila a mohla se jen divit jaký je v tý Dubaji vedro.

Dneska je v Dubaji taky vedro, ale přijde mi, že ne takový jako před rokem. Asi jsme si už zvykli na ty přechody klimatizace -17 stupňů do ulice +40. Než jsem jela do Čech na dovolenou, potkala jsem se s Péťou a nad kapučínem a čaj latté jsme vedly hlubokomyslné konverzace o životě, o tom na jak dlouho to tady vidíme, co bysme chtěly dělat až vyrosteme a jestli si koupit ty šaty ve slevě (jasně že jo). Uběhlo to jako voda a ani mi nepřijde kolik jsem toho vlastně viděla a kolik virů z letadla mi prošlo dýchacím ústrojím. Je to relativní. Když se podívám na svou stírací mapu, co mi právě teď visí před očima na zdi v obýváku, tak procentuálně jsem ze zeměkoule nenavštívila ani 20% zemí, ale mám pocit že jsem už viděla snad všechno. A mám pocit, že mě nepřekvapí už nic. Když vám lidi podávají pytlík s vlastníma zvratkama, protože nevědí co s nima, tak vám spousta dříve neuvěřitelných situací přijde jako běžná návštěva sámošky. Jasně, že nadsazuju, ale tak nějak to člověka obrní zvenku a vyztuží zevnitř.

S Péťou nad kafíčkem o životě a hadrech.

Za dobu svojí online nečinnosti jsem zvládla udělat opakovací zkoušky a obnovit si licenci boeing a airbus, navštívit nové destinace Hong Kong a Lisabon a mít 18ti denní dovolenou jupijej! Pokud se mi poštěstí, v srpnu se podívám do Ruska, čímž se značně navýší poměr procestovaných zemí, mehehe.

V Hong Kongu jsem se měla náramně dobře. Úspěšně jsem se vyhnula holkám z posádky, jejichž cílem bylo jít v Hong Kongu nakupovat a udělala jsem si sama poznávací túru. Od 7 ráno jsem se potloukala v ulicích a vozila se tramvají a nakonec vyjela lanovkou na Victoria's Peak. Teď mi při psaní ovšem došlo, že jsem v HK už byla v květnu! To jsem ale jela za město do kopců podívat se na velkýho Budhu u nějž mě a mou spolucestovatelku chytl menší tajfun. To je náš úděl -jakmile vylezeme z letadla, v tu ránu nevíme odkud jsme přiletěli.

A tady je z toho mojeho minivýletu video: https://quik.gopro.com/v/oSofAiL5vF/

Protože budoucnost je nejistá a já jsem sama bloudila po Victoria's Peak a měla pár drobnejch navíc, nechala jsem se nalákat na čtení budoucnosti z dlaně skrze antický kámen s tajemným obličejem a scanerem v ústním otvoru, nesoucí název La Bocca Della Verita Insert 5 dollars to know your future. Jak si všichni můžete níže přečíst, moje budoucnost je mi teď úplně jasná.

Z Hong Kongu jsem zpátky do Dubaje přiletěla v 1 ráno a hned za 5 hodin jsem vstávala na svůj let do Prahy, tentokrát jako pasažér. Pak už začalo období klidu a míru, které jsem strávila přejížděním z jedný akce na druhou, od jedněch kamarádů ke druhým, od rodiny k rodině, byl to čas setkávání, potkávání, povídání a loučení. Jako například loučení se svobodou:

Toto loučení pak vyústilo v jednu krásnou nevěstu a její tři samozřejmě ne tak krásný družičky.

Po návratu z dovolené jsem měla jednu otočku a Lisabon, kde bylo taky krásně a ještě tam zaletím příští týden, abych z toho měla víc než jen centrum města. A protože jsem se zrovna z jedněch prázdnin vrátila a už mi to doma zase chybí, tak do ČR poletím opět v srpnu! Ale nebojte, ta následující dovolená v září už bude stát rozhodně za to ;). Tak zatim čau!