Batch #2877
Tak dnes se zaměřím na tu nudnou organizační stránku. Jak to tady funguje a co tady teď tak nějak děláme.
Jan název textu napovídá, jsme rozřazeni do skupin, tzv. batch (já jsem v první, ha), po 15 lidech. V mojí skupině je kromě dvou Maročanek co člověk jiná národnost. Je tu Portugalec a Nor, Řekyně mluvící Rusky, Sovenka žijící původně v Itálii, Polka, Bulharka, Malajsanka - má kámoška, Francouzka, Jihoafričanka (samozřejmě blonďatá), Švédka a ještě jedna asijská, tu si nepamatuju odkud je ani jak se jmenuje :(.
Je to v celku příjemná skupina, všichni jsou "normální". Je vidět, že už to nejsou děti, který si jeli zařádit na Erasmus, ale dospělý lidi, co odjeli pracovat a žít do zahraničí a mají to v hlavě srovnaný. Trochu jsem se obávala party barbín, ale není tomu tak!
Dohromady je zde batchů 8, takže matematický mozek čtenáře si rychlou kalkulací v hlavě zjistí, kolik nás nastoupilo na stejný termín tréninku. Před týdnem nastoupila taky jiná velká skupina a po nás bude další. To už je nějaká továrna na poletuchy a letušáky. Každý batch má navíc stanovenu na jakou část flotily bude trénován. Náš batch a pár dalších je zaměřeno na Airbus380 a Boeing777, ostatní na Airbusy 330/40 (tzv. main fleet) a taky B777. Do A380 se samozřejmě nacpe nejvíc lidí, taklže jeho lety jsou náročnější.
Jak jsem už psala, každý den všichni musíme chodit v červených polo tričkách uniformní velikosti M, černočerných kalhotách a botách, holky mejkap a drdol s červenou gumičkou. K tomu jsem dnes ráno přikydla skvrnu od jogurtu na koleni a v půlce dne jsem na boku objevila megadíru o_o. Od neděle nás vždycky ráno v 6:30 vyzvedne autobus před ubytovnama a doveze do HQ (od středy do training college) kde nás čeká celodenní program. Do úterý to byla administrativa a registrace na kliniku, takže například v pondělí nám dvakrát brali krev, fotili (furt nás někde fotí), ťukali jsme registrace na počítač, další den nás po jednom sestřičky tahali po očních testech, měřili výšku vážili, zjišťovali přítomnost drog atp. Den jsme zakončili příjemnou cestou do pouště na registraci cizinců na ID kartu, která sídlí uprostřed industriálu, kde nebydlí nikdo jinej než ty dělníci ze staveb, o kterých bylo řečeno taky minule. Do pokoje jsem se dostala v 7 večer:
Součástí uniformy jsou povinně i hodinky, protože posádka nepřichází na čas, ale 15 minut před tim! (na tom musim zejména ráno ještě zapracovat, naštěstí máme pořád stejný triko a kalhoty).
V 6:30 musíme odjíždět od domu každý den kromě tohoto pátku (volno) až do 4.8. Pak nás začnou vyzvedávat už v 5:00. Kdybych se mi nezavíraly oči, byla by v nich vidět smrt.
Jestli chcete vidět fotky, dívejte se vpravo skrze instagram, je jich tam víc! وداعا
