Život je ironie
Jak to zpívá Alanis Morisette - když si myslíš, že všechno je óká a všechno jde jako po másle, tak tě život přetáhne klackem po hlavě. Nebo možná v tom 2016 byly erupce na slunci nebo je to karma. O výkonu 3,9 kW nepochybně. Doufám v ní, protože ta to pak všem vrátí i s úrokama.
Mě nějak přešla chuť psát na blog, tak jsem to dala k ledu, ale bylo mi několikrát řečeno, že je to děsná škoda a ať něco zas napíšu. Buhví kdo to čte, ale jako terapie se to hodí, no ne.
Čili od posledního příspěvku - 6 měsíců poté:
Jsem stále v písku. Ale už ne hlavou.
V ježdění na koni jsem se posunula na úroveň skoků.
Na Silvestra jsem šla spát v 10 večer a kupodivu to můj život nijak neovlivnilo.
Byla jsem se ségrou, švárou a miminem na Bali.
Cestovala jsem do Mexika na nejlepší dovolenou.
Letošní narozeniny jsem strávila v letadlech a na letišti, ovšem jako pasažér.
Navštívila jsem nové destinace s layoverem a to: SIN, MRU, NCE, COK, MEL
Absolbovala jsem úplně první velkej koncert v životě - Sia (a byla to nuda)
Plula na lodi kolem ománského pobřeží s mikymauzem a kouzelníkem na palubě.
Vzala mámu na Mauricius.
Nechala mámu ať mi uklidí a vypere celej byt. (dík mum, snažim se to udržet)
Dala jsem si cíl přestat jíst sýry na palubě, ale v jeho plnění jsem na 0%. Asi z toho udělám pětiletku.
Jsem konečně opálená. To je téměř po dvou letech významný úspěch.
To vše hodně ve zkratce.
Šejk nám na mezinárodní den štěstí všem dal letenku zadáčo, tak jsem si na Velikonoce zalítla domu abych se podivala na mimino jak chodí, dala si pečený kuře s babičkou a s kamarádama vytáhla dvě lahve borovičky v původním vlastnictví mých rodičů. Pokud nepijete borovičku, přicházíte o klenot slovenského lihovarnictví.
Co se týče počasí v Dubaji, už tu máme zas kolem 38, dostali jsme se sem celkem nepříjemným skokem asi z 15ti stupňů, který tu panovaly víc jak 3 měsíce. Možná jste slyšeli o tzv. cloud seeding - sázení mraků. To by nebyla Dubaj aby se tu neporoučelo větru, dešti, takže za cílem přivolání srážek se do atmosféry rozprašovalo od ledna stříbro. To vyústilo v přívalové deště a menší záplavy kolem centra a u mě před barákem v klasický rybník.
Abysme s holkama řádně využily deštivých dnů, zakoupily jsme vstupenku na závěrečný den koňských dostihů s koncertem Sii (? já bych to tak sklonila) jako třešničkou na dortu. Protože Dubaj je plná inglišmenů a inglišlejdís, majících zkušenost s takovejma akcema pro smetánku, musely jsme zakoupit dostihový kloboučky aby jsme nebypadaly jak nány z vesnice, co neví vo co go. Po příchodu na místo dění jsme okamžitě zakoupily líhev vína a vyfasovaly k ní i taštičku na nošení a tři plastový skleničky. Co se pamatuju, tak pak už jsme se jen královsky bavily. Sice jsme po odchodu z koncertu ztratily Verču a můj klobouk, ale oboje se našlo u mě na recepci, uf. (Protože takovej klobouk se na nákupy do Billy vždycky hodí)
Ta barvu mejch a Majákovejch šatů je náhoda, ve skutečnosti jsou úplně jiný, no fakt.
Jak jsem zmínila, absolbovala jsem dvě dovolené, jednu Dubai/Bali se ségrou a jejíma dvěma přívěskama. Druhou v Mexiku s holkou, kterou jsem vlastně až do odletu neznala, ale měly jsme tak moc společný osudy, až to začlo během vejletu být podezřelý :). No jo, karma.
Bali bylo hezčí, než jsem si myslela. Neměla jsem vůči tomu nějak velký očekávání, protože tam poslední dobou lítá strašně moc Čechů. Prakticky půlka letadla z Prahy vždycky přestupuje na Bangkok a druhá na Denpasar. Nejsilnější zážítek z Ubudu byl pak monstrózní šváb v mym pokoji, od kterýho mě musel přijít zachránit Kcharl, nejlepší zážitek byla jízda na skútrech ke kráteru, kde nás chytla děsná bouřka. Po usmlouvání ceny za pláštěnky se moje sestra s miminem na krku rozhodla, že "přece zas tak neprší a tak to aspoň objedem, když už jsme tu". To jsme jí zatrhli a po teplý polívce se v lijáku vydali na cestu zpět. Bylo tam moc pěkně, fakt se mi to líbilo.
Viva Méchiko! No že se mi tady bude tak moc líbit? To bych skutečně nečekala. Místa pobytu vybrala moje spolucestovatelka Lenka a já se nakonec jen při plánování svezla, ale stálo to za to. Bydlely jsme 4 dni v Playa del Carmen, což už je takový turistická riviéra a zas tak se nám to nelíbilo, ale následují 4 di v Tulumu to bohatě vynahradily. Kromě návštěvy jednoho z divů světa - mayských pyramid v Chichén Itzá, jsme prošmejdily všechny cenote (díry v zemi plný vody s kilometrama podzemních jeskyň, chodí se tam hodně šnorchlovat a potápět, pokud je pro vás šnorchl brnkačka), obhlídly další mayský ruiny a města, plážovaly, shazovaly kokosy a pily kokosy a jedly quesadilly a tacos a tortilly, jezdily na korbě auta, plavaly v národním parku a tancovaly do svítání.
Z výletu do Mexika mám i video, ale protože jsem trubka, omylem jsem vymazala jednu strašně důležitou scénu a bez ní to nemá cenu, přes to vlak nejede. Takže video bude jistě v přístím příspěvku (za dalších 6 měsíců, viď).
Já už tenhle zápisek píšu tolik dní, že jsem ztratila niť. Takže co vám ještě řeknu - včera jsem letěla do své nejvíc nejoblíbenější destinace KHI a zítra brzo ráno si podám další otočku nesoucí na mém rosteru kód IKA. Naplněnost letadla slibuje málo práce a stresu, takže mi to vůbec nevadí, navíc mám po tom celkem dlouhý volno. Rosterem na květen tady nebudu nikoho obtěžovat, jelikož jediná nová a zajímavá destinace na něm je ADL. Na začátek května tu mám už objednanou jednu návštěvu a rýsuje se i druhá, přesně na začátek ramadánu, takže to tady pěkně roztočíme ehm.
A nakonec nejvíc nejdůležitější foto století - MUM dopřávající si Moët &Chandon v Business class lounge na A380 po cestě z Mauriciu zpět do Dubaje. Pak tam do ní nalejvali snad všechny druhy vinných moků na baru, asi na ně zapůsobila nevinným úsměvem. Ale tak za ten úklid si to zasloužila <3.
Ahoj, pá.
E.
