Víkendové tlachání
Upozornění: tento článek neobsahuje žádné zásadní informace, pouze mělké (nebo plytké, jak by řekla paní C) filosofické myšlenky.
Víkend. Ve čtvrtek jsme úspěšně ukončili 3 týdny SEP tréninku = intenzivního šprtání, simulátorů, hasicích přístrojů, assessmentů a testů, z nichž jsem skórovala 100%, 98% a 94% (ještě že to skončilo, vidim tak klesající trend). K obědu jsme si s naším trenérem Vinayem objednali 11 kotoučů pizzy (s dost neobvyklýma mixama jako kuřecí tikka nebo trhané hovězí) a zatlačili slzu, protože naši trenéři byli nejlepší jaký jsme si mohli přát. :_( Už teď nám chybí i když učit se nám už moc nechce, to se ví.
Vešer jsem si dala sklenku vína se Slovenkou a Dánem a pak jsme se v Irish Village sešli skoro s celou naší batch. Vůbec těch 15 lidí co se sešlo v naší skupině je hrozně fajn. Je jich tam jen pár co se sem dostali hned po škole, zbytek už někde pracoval. Nejvíc mě dostává jejich kulturní původ a jazyky, kterýma mluví. Například rusko-řecká modelka, co navíc mluví ještě španělsky a učí se čínštinu. Obě holky z Maroka mluví Francouzsky a Arabsky. Slovenka žila 2 roky v Anglii, pak studovala v Praze a poslední dva roky žila v Itálii a mluví perfektně Italsky. Jihoafričanka - samozřejmě blonďatá, mluví nějakym africkým nářečím (a pracovala jako producentka a to je jí 22). Já bohužel nemůžu tak machrovat, protože moje Španělština dosti upadla, ale zase Korejsky se jen tak nějakej neasiat neučí. Když se kouknu zpět na svoje studia tak lituju, že jsem tomu nevěnovala větší úsilí, ale plakat nad rozlitým mlíkem se nemá! Třeba Korejština mě přivedla k zážítkům a místům, který bych jinak neviděla a pravděpodobně bych ani nebyla tady, protože jak jednou člověk tak nějak ví, jaký to je být někde úplně sám, trochu ho to pošťouchne a vyžene ven z komfortu a chce víc. A pak třeba jednou uvidí celej svět. A zadarmo.
V Čechách to sice podle internetu vypadá na schylující se uprchlicko/muslimský sociální kataklyzma, ale na lokální úrovni se dějou samý hezký věci. Udály se dvě svatby osob milých a blízkých, o který jsem přišla :( Ale viděla jsem aspoň fota a obě nevěsty byly krásný nejkrásnější :)
U nás doma je kočičí přírůstek, takže přijdu o kotěcí roztomilý období, ale zas se to bude aspoň chtít chovat narozdíl od nabubřelý Krišmeny (pro milovníky koček je její foto určitě na Instagramu).
Rodinným příslušníkům se daří a tak vůbec. Všechny je zdravim, protože maji spoustu aktivit i když je víkend, návštěvy a akce a mašinky a tak podobně. Jsou prostě v jednom kole. Už se těšim domu a na Slovensko na nějaký zelený stromy a čerstvý vzduch. Tady už mi sesychá dýchací ústrojí díky klimatizacím, takže si musim pořídit zvlhčovač vzduchu.
Co se týče tréninku: Ve čtvrtek jsem ukončila SEP (Safety&Emergency Procedures). To ale samozřejmě není všechno. Zítra začíná GMT = Group Medical Training, což je jednotýdenní trénink na první pomoc, infarkty, dušení, rození dětí na palubě atp. Pak následuje Service - 2 týdny tréninku jak se správně dělá servis na palubě, jak se používají trouby v letadle, jak se dělá kafe, ohřívá jídlo a vůbec všechno kolem spojený se samotným zákazníkem. 1 týden, a 1 týden takový věci jako Uniforma, sebeobrana, a nějaký denní záležitosti.
Takže naše první dva lety, kde budeme okounět za někým na palubě, se uskuteční až na konci září.
A na konec se můžete pokochat Dubajskou krajinou, která se rozléhá za budovou kde bydlim. Vyfoceno po cestě pěšourem z nákupního centra. Vlastně se tam všude válí písek jako na poušti. Vlevo jsou vidět parkovací domy, který vždycky stojí za každou budovou, podzemní parkoviště se tu nedělají.
