Konec je začátek
Tak.
Dva měsíce uběhly zároveň rychle jako voda, ale vzhledem ke všem možným zážítkům se cítim jako kdybych prožila druhej život. Za dva měsíce se naše batch hodně stmelila, i samotní trenéři s náma rádi pracovali, protože jsme byli hodně proaktivní a vůbec s náme je prostě sranda :). Dokončili jsme všichni úspešně dva týdny a kus Servisu, vymrazili se v kuchyňkách, naservílovali spoustu jídel a nalili litry drinků. V naší batch jsme si udělali takovou menší batch, se kterou jsme pořádali večeře, navzájem se navštěvovali a popíjeli nedostatkové pivo nebo víno, a po noci v klubu se ráno slezli na lívance s nutelou a javorovym sirupem. Tenhle pěknej čas nám pomalu, ale jistě skončil, protože všichni máme za sebou první SUPY let a jakmile začneme mít rostery, tak se těžko uvidíme všichni pohromadě. Takže je to trochu smutný, fňuk.
Úplně poslední den v traning college - to bylo pondělí 21.9. (já už se moc neorientuju ve dnech a týdnech, takže datumy začínají být záchytnými body), jsme všichni v uniformách nakráčeli do auditoria, kde nám manažeři povídali svý menežr tolky o úspěchu a o tom jaký jsme hvězdy, někdo dostal diplom, poinformovali nás jak to vlastně bude až přijedem na letiště na svůj první let, dostali jsme oběd a byli jsme spokojený, protože jsme mohli jít brzo domu :).
V úterý jsem pro 12 lidí z naší batch zarezervovala večerní Desert Safari - oblíbená atrakce jak pro turisty tak i pro místní. Obsahuje jízdu terénním autem po dunách, tzv. dune bashing, focení při západu slunce na poušti, příjezd do kempu v poušti, kde se posedává, sáňkuje nebo snowboarduje po dunách, vozí na velbloudech, kouří se vodní dýmka, ženský se nechávaji pomalovat hennou, kouká se na břišní tance a poslouchá se tradiční hudba a taky se hodně papá. Bohužel my jsme byli ochuzeni o tanec a hudbu, protože ten den byla tzv. dry night. Minulý týden v sobotu totiž zemřel nejstarší syn Šejka Mohammeda bin Rashid Al Maktoum, vládce Dubaje, takže byly vyhlášeny tři dny smutku. Nejstaršímu synovi Šejka Mohammeda bylo teprv 34 a oficiálně zemřel na srdeční selhání, nicméně lidi si špitaj všelico. Každopádně korunním princem Dubaje je a i byl druhý nejstarší syn, Fazza (to je jméno pod kterým píše poezii) a to je tedy velice fešnej princ, holky :).
Středu jsme všichni věnovali odpočinku. Já jsem s mou mini partou zajela do hotelu Conrad, kde máme volný vstup do fitness centra a do bazénu plus slevu na jídlo, takže jsme tu strávili velice relaxační den před naším prvním letem vůbec.
No a pak nastal Den D.
Svůj první SUPY jsem dostala do Frankfurtu, je to let na A380. Odlet z Dubaje je 08:25 ráno, což pro nás znamená projít nejpozději 6:25 bránou v centrále. Tam pípneme na turniket naší ID kartou, vlezem dovnitř turniketu, kde naskenujeme otisk prstu a pokračujeme dál. Vytiskneme si kód na kufr a ten hodíme na pás do zavazadlovýho prostoru. Dál přejdeme do briefing room, kde probíhá kontrola dokumentů, kontrola uniformy a vzhledu a podstupuje se kolečko bezpečnostních otázek. Takže pokud chybí třeba jeden dokument (je jich dohromady 7), nebo je špinavé sako, roztržená punčocha, chybí klobouk, neodpoví se na otázku -> báj báj, mažete domu a zaškrtnou vám absenci.
Po kontrolních procedurách si všech 27 členů posádky sedne (to je číslo pro A380 - posádka Economy, Bussiness, First Class, seniorní pozice, kapitán a první důstojník a slečna co se stará o "spa" :) a následují informace o letu: číslo, doba letu, počasí v destinaci, výška letu, na co se zaměřit, kdo si minule na něco stěžoval a zase letí, jak se bude dělat servis (např. oběd a večeře nebo oběd a svačina).
Pak se ta červeno-černo-béžová masa zvedne a s klapáním se se svýma kabinovýma zavazadlama odebéře k autobusu, kterej jí doveze přímo k letadlu.
No tady už pro nás nastalo to správný vzrůšo. Všechno probíhá tak rychle, že se pro nováčka těžko orientuje. Každý člen posádky má na starosti část letadla kde dělá bezpěčnostní prohlídku. Prohledávají se všechny sedačky, úložný prostory, kuchyňky, záchody... prostě všechno, jestli někde není podezřelá "věc". Každý ve svojí oblasti rozhodí dečky a sluchátka a dalších milion věcí. A na to je cca 20 minut než na palubu začnou nastupovat lidi.
Mě si vzal pod křídla jeden SFS = Senior Flight Steward (nad ním je ještě Purser) a ukázal mi kde co a jak, pak si mě postavil vedle sebe u dvěří a kontrolovali jsme letenky a ukazovali lidem kam si sednout. Po nalodění všech cestujících se dělá uvítací servis - ručníčky, hračky pro děti, menu, atd., ale na tuhle část už mě a Natalii poslali do kokpitu, kde jsme seděli na vzlet a přistání do Frankfurtu.
Nevim, jestli má smysl popisovat jak probíhá celý let z mojí strany, ale bylo toho HODNĚ. Tak v půlce letu po cestě tam jsem dostala strašnej bolehlav, SFS se mě furt ptal jestli spim, že mám tak přivřený oči. Na hotelu jsem usnula na hodinu a půl a pak jsme s Natalií šly objevit nějaký ty krásy. Přálo nám nádherný počasí a my si užívaly sluníčka nad radlerem a pozorovaly cvrkot kolem domečků na Römer.
Cesta zpět už mě bavila o moc víc, tentokrát jsem pomáhala v přední kuchyňce, kde teda nebyla tak milá SFS, ale často jsem chodila po kabině a odpovídala na zvonky od cestujících. Lidi jsou většinou milí, takže to je příjemná aktivita. Jednomu cestujícímu jsem půjčila propisku a nevrátil mi jí :(. Byla to centropenka, bé :(. Taky jsme měli v Economy dva páry letící na líbánky a pro ně byly připraveny dva speciální dorty. Na palubě je polaroid, takže jsme na rámeček napsaly přáníčko, nalily do skleniček šampus a s dortem nakráčely před nicnetušící pár. "Hello sorry for disturbing but we heard you're travelling for your honeymoon, is that right? We have a little surprise for you!". Předaly jsme dortík, cvakli mile překvapený novomanžele a nechali je zapít si tu radost šampáňkem.
Druhou půlku cesty jsem už nic moc nemusela dělat, jen jsme se cpali dezertama a povídali si s ostatníma.Protože přílet do Dubaje byl po 23:00 hodině, většina cestujících spala nebo koukala na filmy a posádka tak mohla trochu odpočívat.
Přistání v kokpitu nad nočním Dubajem stojí za to. Na moři září těžební tankery, jak když pouštíte svíčky v ořechový skořápce. Některý planou víc jak na nich hoří plyn. Ze světelkujícího pobřeží se trčí vánoční stromeček Burj Khalifa a vůbec celý to tak nějak připomíná Vánoce, až na absenci sněhu a Ježíška. Měly jsme na hlavě sluchátka, abysme mohly poslouchat radiovou konverzaci s věží. Před půlnocí je větší provoz, přistávalo spousta letadel a my jsme museli kroužit asi 40 minut než nám dovolili dosednout. V A380 je přistání jako do bavlnky, nevim jestli za to mohl neustále vtipkující kapitán nebo počasí nebo fakt, že konkrétně to naše mělo za sebou teprve čtyři lety, ale nikdy jsem nezažila tak měkce vzlítnout a dosednout.
Taky bych s váma strašně ráda sdílela fotky z kokpitu :), ale bohužel mi to zakázali. Jsem sice rebel bez příčiny, ale vzhledem k přísnosti všech možnejch pravidel to nebudu pokoušet. Individuálně se to ale snad nějak podaří, mrk mrk. :)
Jestli jste četli všechno co jsem tu za poslední dva měsíce napsala, tak víte, co jsme tu museli podstoupit. Udělalo to z nás docela dobrou partu a bude smutný, až nebudeme mít možnost se potkávat tak často díky rozdílnejm rosterům. Maja vyrobila takový krátký videjko naší batch a její proměny v cabin crew. Mrkněte se a třeba se vám bude líbit stejně tak jako mě.
https://replayapp.com/v/nTdgEXKf2l/
A aby toho nebylo málo, už jsem dostali roster na říjen. Trochu vás poškádlim a nechám vás si zjistit, kam vlastně letím :) SIN, MUC, DMM, CDG, MUC, DMM, BOM, FCO, LHR, FRA. Nic extra pro evropana, ale pro začátek to jde :) (DMM a BOM jsou jen otočky)
Tak třeba někde v Německu nashledanou!
