Křest ohněm

Jsem zpět mezi živými! S prvním letem na ostro jsem mírně ztratila pojem o čase. Od teď se se mnou musí komunikovat v datumech, protože nemám páru co je za den. Například teď se cítim jako v neděli, ale kalendář ukazuje středu...hmm. Všichni lidi z posádky říkaji, že tak to je. Pohybujeme se v meziprostoru, nevíme jestli se něco stalo včera nebo předevčírem, takže zaklínadlo je "few days ago", s tim si vystačíme. Jsem strašně rozlámaná, protože tahat vozíky a pořád otvírat a zavírat a vytahovat těžký kontejnery 5 hodin v kuse je celkem fuška.

Můj druhý SUPY do Bombaje byl o mnoho lepší než první, ačkoli to byla otočka, protože posádka byla moc milá. V konečným důsledku ten let neni o pasažérech - ty chtěji jen najíst, napít, koukat na film a spát. Ale posádka je tým a když tam je holka co hází otrávený ksichty a koulí očima (a pak vám ještě na hlavu hodí použitej tác s jídlem, ale o tom jindy) 5 hodin v kuse tak jí prostě máte chuť jednu vrazit. No naštěstí Bombaj ač noční let byl fajn, letadlo plný Indů, která na otázku "kávu nebo čaj?" udělají bobble shake (tohle je odkaz, tak na něj klikni) a vy nevíte co vlastně chtějí.

Dost podobný to bylo na letu do Lahore (Pákistán) s tím rozdílem, že kabina je plná cestujících ve věku 70 a výš (nikdy jsem neviděla tolik stařešinů cestovat v letadle), sedají si kam chtějí a maji neuvěřitelně obrovský zavazadla co berou na palubu. No borading trval hodinu, ale zmákli jsme to a vesele letěli tam a zpět. Lahore jsem dostala na poslední chvíli, protože jsem byla na airport standby. Znamená to, že musím připravit na cokoli a čekám na letišti třeba 4 hodiny jestli mi přiřadí let nebo ne. V případě, že někdo na nějakým letu onemocní nebo se neukáže nebo zaspí, tak okamžitě vytáhnbout někoho ze standby aby byl zajištěn požadavek na počet členů posádky.

Další let byl layover v Mnichově. Nááádherný počasí, teplo, sluníčko, podzim je cítit ve vzduchu, slaný brezel a pouliční trhy. Krása. Před odletem si dát čajík na pokoji a vyrazit zptáky do pouště :).

Včera jsem se sešla s kamarádem, co přiletěl do Dubaje dělat školení. Mrkli jsme na Burj Al Arab i když už byla tma a pak doleji na večeři do Stables. Když jsme chytali taxík na pláži tak jsem ladně přeskočila malej trávníček a provedla velice ucházející držkopád na chodník, rotrhla si nový kalhoty a zároveň tu samou jizvu na koleni co mám po březnovém držkopádu na půlmaratonu. No comment :(.

Dneska večer letím opět do Lahore, i když jsem původně měla letět do Dammamu. Noční lety podléhají často změnám kvůli naplněnosti letadla. Když neni potřeba tolik posádky, tak stáhnou první nováčky a přeřadí jinam.

Abych vám načrtla nějakou představu o tom, co vlastně děláme v tý "kuchyňce" a jak to vypadá, příkládám foto z našich SUPY, kdy jsme ještě měli čas na to dělat fotky :). Na horní jsou vidět řady čtvercových kontejnerů, které obsahují miliony věcí. Jeden má konvice na čaj/kávu. Durhý má mejdlíčka a voňavky na záchody. Třetí má plastový šálky, tácky a ubrusy. Další je plnej plechovek limonád. Jinej má dětský přesnídávky, plínky, igelitový pytlíky a já nevimco. V každým je minimálně 10 druhů položek a každý kontejner je označený názvem, který indikuje co v něm je. Například "Dry Stores" - obsahuje věci od formulářů, lepících štítků, přes sušenky po ty plínky. Zvláštní, ale věřte, že to funguje. Mimochodem těch kontejnerů jsou dvě řady, takže za těmi co jsou vidět je vždycky ještě jeden skovanej. Nevim proč, ale ty nejtěžší jsou vždycky nahoře a vzadu :/.

Pak tam jsou ještě trouby, šuplíky s ledem, ledničky a spoustu ukrytejch prostorů na kelímky, tácy a další věci.