Karachi, Jeddah

30/3/2016

Aby se nemluvilo jen o těch krásnejch letech, milých zákaznících a úžasných layoverech, mám tu speciální vydání o dvouch otočkách, které jsem tento měsíc absolbovala. V jazyce českém se tyhle dvě města jmenujou Karáčí a Džidda (nacházející se v Pákistánu a Saudské Arábii, pro geografické analfabety jako jsem já), ale mě to nějako nezní.

 

Otočky jsou mezi posádkou na jednu stranu taková nelibá věc, protože se letí tam a hned zpátky a my ani nevystrčíme nos z letadla, na druhou stranu se někdy můžou stát chtěnou prací, protože díky nim můžeme zůstat v Dubaji, když přijede návštěva, nebo se jde na koncert nebo si chceme prodloužit dovolenou. Otočky se lítají do destinací, které jsou vzdáleny cca do 5 hodin, ale jakýkoliv let s návratem zpátky do Dubaje nad 3 hodiny je masakr. Kdo si dá tu práci a koukne se na mapu a okolní státy do Emirátů, udělá si obrázek o tom kam se na otočky lítá a jakej asi bude na daným letu zákaznický profil. Katar, Kuwajt - businessmani a místní Arabové. Pákistán a Indie - no prostě Inďáci, to je taková specifická skupina sama pro sebe. Saudská Arábie, Súdán, Omán, Egypt, Jordánsko, Libanon, Turecko, Bahrain, Irán... sami si můžete představit, že mentalita osazenstva je celkem jinačí než když letíte do Švýcarska.

 

Pro představu rozepíšu svůj časový harmonogram mojeho olbíbeného Kharachi, protože to se mi k mojí velké radosti na rosteru objevuje celkem často.

Čili kouknu na roster a vidim:

DXB -> KHI, departure 18:14, arrival 21:20

KHI -> DXB, departure 22:00, arrival 00:39

Pasažér si řekne "Nuda! 3 hodiny v letadle". My si řeknem "Sakr zatr! Jen 2 hodiny na servis a je plný letadlo, omg!". 

Časově zdání klame. Čtenářovi se honí hlavou: "jen 6,5 hodiny v práci? Na co si ta holka stěžuje, už nečtu dál", nicméně naše povinnost bohužel začíná už 2 hodiny před odletem.

Pro mě to znamená následujícíc:

14:45 - začíná příprava, profesionálně nanesu mejkap stylem "je to večerní let, bude tam tma", zamotám vlasy a třikrát se u toho naštvu, smeju skvrnu z uniformy a obleču se. Připravím si kabinový kufřík, kabelku, čaj, co nikdy nedopiju protože nestíhám.

15:45 - letim dolu před barák na bus do HQ (centrála).

16:10 - procházím e-gate bránou a security k briefingové místnosti, kde se setkává zbytek posádky. Proběhne kontrola dokumentů, celkového vzhledu a znalostní test.

16:45 - začínáme briefingovat o profilu letu, pasažérech, novinkách na palubě (jako např. česnekový chleba v business class je zpět jupijej; při resuscitaci musíme zmáčknout hruď v poměru tolik a tolik, atp.)

17:00 - přichází kapitán a první důstojník, informují nás o času letu !v tomto případě 2 hodiny!, jak dlouho budeme jezdit po ranveji a jestli bude turbulence. Nasazujem klobouky, berem kufry a jako stádo koní doklapeme k eskalátorům a sjedeme k autobusu co nás odveze do letadla.

17:15 - v letadle začínáme bezpečnostní prohlídky, kontroly vybavení, funkčnost, ve zbylém čase jíme sendviče

17: 40 - začíná boarding, stojíme v uličkách, vítáme, ukazujem místa, smějeme se, vypadáme žůžo bájo

18:10 - všichni jsou na palubě (za dobré hvězdné konstelace), my začínáme tzv. "pre-departures" což zahrnuje horké ručníky, menu, imigrační karty a hračky pro děti. Někdy se to díky krátkému taxi nestihne a pokračuje se ve vzduchu.

18:20 - rolujeme po ranveji, zajišťujeme kabinu "zapněte si pásy, zvedněte okenní roletu" atd. Sedene si a čekáme na kapitánův povel "Cabin crew, prepare for take-off".

 

Poznámka:  zatim se mi asi nestalo abychom se odlepili od země přesně v tom čase co je stanoven na letence. Odlet ovlivňuje spousta faktorů, jako počet letadel co zrovna taky odlítá, počasí, vzdálenost gatu od aktivní ranveje, kolik ožralů se musí vyložit z letadla a jak rychle lidi nastoupí a najdou svoje místo. Proto asistujeme v kabině a pomáháme najít sedadla, jelikož je i v našem zájmu abysme už byli ve vzduchu. U delších letů nějaká půlhodina zpoždění nic neznamená, protože se během letu dožene (kapitán šlápne na plyn nebo vezme zkratku).

 

18:40 - jsme ve vzduchu a kapitán nám dá znamení, že se můžeme zvednou tím, že vypne a zapne světelné znamení pro zapnuté pásy. My si přezujeme boty a oblečeme vesty. Pokud je třeba, doděláme pre-departures a pověsíme dětské postýlky. Okamžitě začneme sestavovat vozík s barem a připravíme větší vozíky s tácy. Čekáme dokud de doohřeje jídlo.

18:50 - roznášíme "special meals", jídla na objednávku neboli speciální diety (veganské, diabetické, nízký cholesterol, dětské, atp). Lidi mačkají na zvonky jak diví a zastavujou nás v kabině, že něco chtěji, my děsně chvátáme a snažíme se všechny požadavky odsunout nebo se jim nejlépe vyhnout.

19:00 - Táhneme vozíky a bary do kabiny a začínáme servis. Musíme rotovat, na plném letu někdo musí vzít dva vozíky s jídlem. Vysvětlujeme, že teď se kafe a čaj nepodává, řešíme, že někdo si objednal special a nedostal a proč. Omlouváme se. I am sorry, no fish today. I am sorry, tea will be served later. I am sorry, you ordered special meal too late. I am sorry, cannot give you blanket right now.

20:00 - končíme sevis s jídlem, prázdné vozíky se mezitim v kuchyňkách přetváří na "clearance" s kávou a čajem. Vyrážíme na misi č.2 - úklid. Bojujeme s kopama odpadu na tácech, musí se naskládat zpátky do vozíku pokud možno v max výšce jako byl tác vydán, což je většinou nemožný, protože lidi staví Burj Khalífy z kelímků, plastovejch krytů, plechovek a vaniček a pak to aby se tomu dal šmrnc přikryjou rozprostřeným obrouskem. My sundáme ubrousek, vytáhnem plechovku ze skleničky, všechno srovnáme a trčíme to dovnitř. Někdy snaha cestrujího o zdánlivé zjednodušení naší práce vyústí ve dvojnásobek námahy. Nabízíme kávu a čaj. Omlouváme se. I am sorry, no juice. I am sorry can't bring you whiskey on ice now. I am sorry no more meal is served.

20:40 - Interní hovor nám z kokpitu oznamuje, že je 20-to-top, čilič 20 minut do vrcholu sestupu do konečné destinace. V tuto chvíli by už všechno mělo být uklizeno. Jsme stále v kabině, potlačíme vnitřní paniku a přestáváme nabízet kávu a čaj. Dovalíme vozíky zpátky do kuchyněk, všechno se v rychlosti uklidí do všemožnejch kontejnerů, vozíky se zamknout, provede se finální čistka kabiny, odmítne se 10 whiskey.

21:00 - Top of Descent. Kapitán udělá hlášení, že se blížíme do Karachi, začneme sestup, počasí je takový a makový a přidá spoustu nedůležitých informací. My se převlíkneme zpět do sak a podpatků a z kabiny sebereme dečky a po zapnutí seatbelt-sign i sluchátka. Zajistíme kabinu, posadíme se a předáme info do kokpitu.

21:10 - "Cabin crew, prepare for landing" řekne kápo a letadlo se začne třást pod zvyšujícícm se tlakem při sestupu.

21:20 - sláva hurá, přistáli jsme!

 

A teď zase znova to samý zpátky do Dubaje. :(

 

Karachi má tu výhodu, že let je tak krátkej a my musíme upřednostnit servis před požadavkama pasažérů, ale stejně je to vždycky hodně natěsno. Pakistánci si hodně rádi dávají whiskey a mají tendenci dožadovat se věcí způsobem, kterej nám může přijít nevychovanej, což svaluju to na kulturní rozdíly. Neubráníte se ale tomu, aby vám to nelezlo na nervy a vaše trpělivost prochází těžkou zkouškou.

 

Jeddah má v porovnání s KHI o 40 minut více a tím se servis i zklidní. Zároveň osazenstvo je úplně v jiné dimenzi. Jelikož je Jeddah kousíček o poutního města Mekka, letadlo je způlky naplněno chlapama oděnýma do bílých ručníko-prostěradel, druhá půlka jsou jejich ženy a děti, pár Arabů běžně oděných. Muží maji na sobě jeden ručník uvázanej jako sukni a druhej ledabyle přehozenej přes ramena. Protože vykonávaji svatou pouť, musí se totiž před tím umejt a dát si na sebe tuhle róbu a zároveň se nesmí dotkout žádný ženy. No co vám budu povídat, letušky jsou převážně holky a když si nedáte pozor můžete způsobit kulturní rozkol ... nebo přinejmenšim zaplavenej záchod, protože se musí umejt celí znova a udělaji to v letadle. Jako pasažéři u mě ale obstáli jako přijemní a nekonfliktní. Maji zvýšené požadavky, ale to je dáno prostě tim, že jsou to Arabové.

Do Saudí necestují turisti, protože tam neexistuje turistické vízum a ani ženy cizinky tam nesmí pracovat, takže "bílejch lidí" se na palubě moc neukáže. My sami nesmíme ani prstíčkem šlápnou za práh dveří jinak by byl průšvih do nebe.

Cesta zpátky z Jeddah do Dubaje se naopak nese v barvě rudé. Z Mekky totiž domu cestujou turistický zájezdy Muslimů zpátky do Indonésie a jejich ženy nosí obleky jak červený karkulky i s kapuckou.

 

Některý otočky jsou hrůza děs běs, některý jsou fajn zejména díky posádce i když lítáme po kabině jako bezhlavý slepice. Co mě zvedne žluč je pak člověk co mi řekne "Slečno! Jsem velmi nespokojen se servisem. Jak je možné, že na tomhle letu je jedno jídlo? Vždyť ten let má 3 hodiny! Já jsem teď přiletěl z Německa a tam se podávají dvě jídla!". Já vám přeju, abyste si to taky někdy zkusil, pane. Sorry, not sorry.

 

Please reload

Kdo jsem

PRG -> DXB -> HOME

She was there and there but she knows where the best place is.

FOLLOW ME:
  • Facebook Vintage Stamp
  • Instagram Vintage Stamp
KDE JE EVA ?
Poslední zprávy:

May 15, 2017

April 25, 2017

December 11, 2016

November 14, 2016

September 13, 2016

August 20, 2016

August 2, 2016

Please reload

Hledat podle tagů: