To už je květen?
Ahoj kluci a holky. Jsem tu zas po dlouhé době s dávkou bezvýznamného žvatlání, které vám jistě zpestří den!
Ten čas letí, je to hrůza. Za dva měsíce už to bude rok, co jsem se vydala na tuhle výpravu, no věřili byste tomu. Protože po roce musíme prokázat, že máme stále znalosti o bezpečnostních a zdravotních standardech a pamatujeme si charakteristiky letadel, na které jsme trénovaní, čeká nás testování v training college. Už mi dorazil email, že mám očekávat svoje přezkoušení "někdy v červnu". Přesné datumy budu vědět až vyjde roster, což je nemilé, protože asi budu muset začít opakovat. Na druhou stranu jsem ráda, že to nepadlo na červenec, protože mám dovolenou, jupí! ČR a SK, třes se.
V Dubaji se nám denní teploty už pohybujou ke 38 stupním. Včera jsem přistáli ve 21:30 a teplota byla 35, tfujble. Jít na koně ráno v 8 je sebevražda. A já budu tuto opakovanou sebevraždu provádět celej měsíc :/. Chtěla jsem si pro tohle počasí v Čechách pořídit letní rajtky a zašla jsem proto s Dominikem do jezdeckých potřeb. Zatím co já jsem si zkoušela kalhoty mimo moji cenovou kategorii, on zjistil, že obchod patří jeho studentce, profesionální jezdkyni, a vedl s ní o mém hobby konverzaci:
A: "Jo tenhle obchod je náš. Já jezdím parkur. Co jezdí tvoje holka?"
D: "Já nevim. Ona jezdí do pouště"
Myslim, že jim bylo pak jasný, proč jsem si žádný nekoupila.
Ještě jsem se chtěla krátce vrátit k přechozímu článku, kde mě docela překvapily reakce po tom, co ho můj kamarád sdílel na facebooku. Internetových trollů je mnoho, takže komentář typu "jdi pracovat do baru abys věděla co to je dělat s lidma" mě moc nepřekvapuje. Spíš mě zaráží, když někdo střílí do vlastních řad. Proto jsem po vzoru svého ženiálního otce složila báseň:
Lidu, Lidu,
hoď se do klidu.
A nebo přestaň číst tenhle blog.
Tímto jsem si virtuálně odfrkla a teď zpět k relevantním témátům! Třeba rosteru. Můj duben stál za starou belu, protože jsem byla zas nemocná, moje průdušky chytnou každej vir co lítá klimatizací asi. Čili jsem se musela nechat odvolat z letu do Perthu a pak mi zrušili i Petrohrad kvůli malý obsazenosti letadla :( Jsem se těšila do chrámu Na rozlité krvi, nebojaksetojmenuje. Pak jsem měla 5 dní volno na Terun, která mě přijela navštívit a řekla bych, že jsme si to tady dost kvalitně užily. Dokonce jsem po desert safari dostala velice neodolatelnou flirtovací sms od cca 50tiletýho pákistánskýho fotografa:
Ňáký šejky nechte, já jdu vejš!
Posledním letem měsíce dubna byl Johannesburg, kde jsem navštívila Lion Park a nechala se ožužlat a podrápat od lvíčete, což samo o sobě je důkazem kvality výletu.
Ten malej hajzlík vlevo mě drápnul!
Tady pan bílý krasavec koukal do našeho odrátovanýho autobusu skrz mříže, asi co bude dneska k obědu. Pan průvodce nám pověděl historku z loňského roku co se v Lion parku udála. Parkem projížděla soukromá túra a i přes výslovný zákaz jedna chytrá pani otevřela okýnko u kterýho seděla dokořán, asi aby si udělala selfie s králem zvířat. No jedna lvice to viděla spíš jako okýnko fastfoodu a po pani hmátla a začala jí tahat ven. Pani byla ale připoutaná (bezpečnost na prvním místě, jak ironické), takže lvice jí prostě natrhla tepny a nešťastnice vykrvácela. Další pán co v autě cestoval z toho dostal infarkt a později na něj zemřel. Kupodivu ta zvířátka v parku nebyla plyšová a bezpečnostní pokyny nebyly jen aby to vypadalo. Prý podle zákona se lvice měla utratit - je třeba poučit další zvířata že, ale nakonec jí naštěstí nechali a prostě zakázali soukromý túry. Lidi, lidi.
Protože nám 26.4. už vyšel roster na květen, nastal urputný týden swapování - vyměňování s ostatníma lidma za jejich lety. Swapování je velice praktická záležitost, kterou oceňuju jako vstřícný krok vůči posádce. Když jste vy ochotni vyměnit Bangkok za Madrid, protože tam chcete, jsou dodrženy legální náležitosti a obě strany jsou pro, tak proč ne? Prakticky to ale znamená sedět třeba dva dni v kuse než najdete legální swap a protějšek ho přijme. Je to období nervů, okousaných nehtů, zklamání, ale i výher! Takže ačkoliv jsem byla rosterována do Říma, podařilo se mi ho vyměnit za HongKong, kde jsem ještě nebyla, jupí! Taky jsem si další Johannesburg vyměnila za krátkou otočku, abych mohla letět konečně domu. Sestra mi upekla samozřejmě Míša řezy a u mámy jsem si objednala velikonoční nádivku, protože jsem tyto morbidní oslavy zmrtvýchvstání doma prošvihla :( a nejlepší na nich je samozřejmě ta sekanice. Všechny kočky jsem řádně pomučila chovánim a opekla buřta v přírodě. (Buřt neni jméno kočky, i když vzhledem k váhovým rozměrům našich předchozích o tomto jménu budu uvažovat)
Bohužel jsem přes všechny snahy nabudit imunitu byla přes návštěvu doma opět ochromená virem a tudíž jsem nemohla vypít žádoucí množství vína a sníst předpokládaný objem korbáčů :(. Kdybyste někdo měl tip na léky pro podporu imunity (něco na úrovni pro supermana), tak budu vděčna nadosmrti. Protože timhle tempem svou lítací kariéru ukončim dříve než bych ráda.
Včera jsem absolbovala otočku do Ammanu, která byla nečekaně příjemná a dokonce jsem se vybavovala s fešným pasažérem, který jak se ukázalo byl z Prahy a pracoval pro Lasvit. Teď mě bohužel budou čekat dvě noční otočky do Caira a Bangalore, obě mají cca 4 hodiny v každým směru. Bude to pro mě znamenat spát celej den a na 8 večerní jít do práce, vrátit se v 7 ráno a znova vyspávat v zatemněným pokoji do večera. Když to vydržim a nepadnu tak mě ale čeká výlet do Hongkongu.
Protože můj blog je nudnej a zabývám se tu převážně tim, jak to chodí v práci a co dělám na dovolených, ráda bych propagovala blog mojí milovaný český Bridget Jonesový. Jestli se nesmějete nahlas, tak tady u toho budete, protože co se tý holce stane nevymyslí ani hollywoodská produkce. Až tu skončíme, ten blog jí vydám. Klikněte na Toosweetnothings.
A nakonec selfie s žirafou.
