Otázky dne

2/8/2016

Říkala jsem si, že musim psát na blog větší rychlostí než je jeden článek za měsíc. Náhle se však červenec přehoupl do srpna a ejhle, nějak to nevyšlo. Dneska mám ale vysokou motivaci něco přidat do soudku na téma pasažéři, protože jsem se včera o půlnoci vrátila z otočky do Karáčí, na mém rosteru hrůznou zkratkou se vyznačující jako KHI. Tenhle let je podle mě na nejvyšším stupínku nejhorších otoček a to kvůli jeho osazenstvu. Já prostě n e p o c h o p i m jak někdo může jednat tak nevychovaně a nezpůsobně až drze, a to neni jen pár idividuí, to je celý letadlo!

 

Už jsem tu psala jeden článek o tom, jak to časově chodí na krátkých otočkách (tuším zrovna Karači a Jeddah) a kolik času mám na přípravu, na celkový servis a vůbec obecně jak se to těžko stíhá. Stálo by za to zmínit, že servis u nás se mění podle délky letu. Od letů do jedné hodiny po lety nad 5, tam už je to dost podobné. Zásadní je, že na každým letu se dělá servis, to znamená že i při letech pod jednu hodinu se jde do kabiny s vozíkem rozdávají se tácy a pak se sbírají a nabízí se káva a čaj zase s vozíkem. Když jsem v březnu letěla s Vietnam Airlines ze Siem Ream do Hanoje, dostali jsme na dvouhodinovém letu krabičku se sendvičema a pytlíček křupek. Žádný tácy co by se musely sbírat a uklízet, žádný kelímky na kávu, který by se musely později vybrat (protože naše "nádobí" se používá znovu, nevyhazuje se). U nás se prakticky člověk může setkat se třema variantama: studené jídlo/jedna varianta teplého jídla/dvě varianty teplého jídla. Čím delší je let, tím víc se přidává servisů, takže například Dubai -> Praha má ranní kontinentální snídani (studená) a před přistáním oběd se dvěma variantami. Po cestě zpátky je let o něco kratší takže se podává jen jeden servis - teplá večeře se dvěma variantami. Otočka co má do 1,5 hodiny v jednom směru jako Jeddah bude mít servis studeného jídla. Otočka co má 4 hodiny v jednom směru bude mít dvě varianty teplého jídla. Snad to dává smysl.

 

Co ale nedává moc smysl je Karáči (!!!!grrr!!!). Čas letu od vzestupu do vrcholu sestupu je 1,5 hodiny, stejně jako na Jeddah by bylo záhodno podávat na něm studený pokrm. Ze záhadných důvodů (můj tip je převálcování konkurence nabídkou lepšího servisu) se na něm ale podává teplé jídlo, NAŠTĚSTÍ jedna varianta. Obecně na všech letech se předpokládá, že celý servis od rozdání táců s teplým jídlem do vybrání a čistky kabiny trvá dvě  hodiny. Něco tu neštimuje ... Já si například ráda beru pozici, kde se starám o druhou kuchyňku. Ohřívám jídla, připravuju vozíky a další věci. Na všech letech se jídlo ohřívá po vzletu, u KHI se musí ohřát už na zemi, protože jakmile nás kapitán pustí si po vzletu stoupnou prakticky okamžitě jdeme do kabiny, berem vozíky a začíná servis. Je to jak házení frisbee, tácy na jednu stranu, na druhou, šup šup a najednou slyšim na interním telefonu, že je 20 to Top -20 minut do vrcholu sestupu. Ouč. V tuto dobu na ostatních letech už jen do uklízíme kuchyňky a připravujeme se v klidu na sestup. Ale my ještě nemáme hotovou clearance - vybrání táců z kabiny. Někteří lidi teprv začínají jíst.

 

No prostě....atmosféra tohoto letu je velice velice hektická. Ať člověk chce nebo ne, dostane se do časového presu a tím i stresu. A do toho tu máme naše milé pasažéry...Nevim, jestli v rámci jejich kultury jsme my - letušky, něco jak služebnictvo, nebo prostě jen nemaji ponětí o tom co je to zdvořilost, protože je to nikdy nikdo nenaučil. Obě možnosti náš vytáčejí do běla a kdyby někdo sloupnul ten pokerface co mám na obličeji, najde tam godzillu. Kdybych měla ještě věkově specifikovat kdo je nejnevychovanější a nejdrzejší - jsou  to děti. To jejich "Excuse me! Excuse me!" se mi zabodává do uší ještě teď.

 

Pár situací z včerejšího letu:

Pán při boardingu už sedí a ukazuje mi Duty Free časopis: "Chtěl bych si něco koupit, jak to můžu udělat?"

Já: "Ano určitě, tady na konci jsou kuponky, tam vyplníte co si chcete koupit a dáte je nám, kolegyně pak přijde a ukáže vám je a prodá"

Pán: "Tak když vám ukážu co si chci koupit, tak to napíšete za mě, ne?"

Já: *minigodzillka klepe na skořápku*

 

Já: *otáčim se v kuchyňce jak na kokrheli a připravuju vozíky, připevňuju na ně supertěžký trouby, strkám jídla do vozíku, připravuju pití, rozhodně nevypadám, že se flákám...*

Dítě: "Excuse me! Give me water!" (a ty vykřičníky tam dávám, protože takhle fakt mluví)

Já: Ok, naleju mu kelímek a předám

Dítě: "Give me two!"

Já: @#$*_#!..... "Sure."

 

Dělám clearance když už se blížíme k vrcholu sestupu, takže chvátáme.

Tlustý dítě: "Excuse me! Dejte mi deku!"

Já (strkajíc špinavej tác ze kterýho odpadává rýže do vozejku): "Omlouvám se, ale teď ti nemůžu dát deku, musim tohle nejdřív dokončit."

TD: "Ale já potřebuju deku."

Já: "Promiň, ale za chvíli začneme přistávat, nemůžu ti pro deku, musím uklidit kabinu"

TD (asi má vždycky o co si řekne či co): Ale já cítim chladno, přineste mi deku!"

Já: *Godzilla funí*: "NE, nemůžu ti dát deku"

 

Už jsme začali sestup, vybíráme od lidí deky a sluchátka.

Holka: "Já chci deku"

Já: *už je mi to fuk* "Začínáme přistávat a ty deky teď od všech vybíráme"

 

 

Při každym průchodu kabinou se strhne nával požadavků na džusy, kokakoly a "cold drink" (protože to je napsáno v menu). My ale máme pokyny prvně dokončit servis, není čas na to odbíhat od vozíku a nosit individuální požadavky. A v tom je taky kámen úrazu - protože nemáme čas na nic jinýho než na servis, lidi jsou frustrovaný a stěžujou si, protože jim nikdo nedonesl jejich whiskey, džus, deku nebo cokoliv. Plus jejich osobitý přístup k nám jakožto služebnictvu a máte žůžo bájo způsob ja trávit 6 hodin v práci.

 

Čtenáře může překvapit, že je i něco horšího než otočka do Karači. A to 14-ti hodinové Karačí respektive Bombaj. Je to prosté. Na letech do USA totiž nelítají Evropani nebo Američani - ty nepoletí přes Dubaj. Jsou na nich expatrioti, Indové, Arabové a lidi z okolních zemí, co žijí ve státech nebo jejich rodiny navštěvující je, obchodníci této národnosti, atp. Intenzivní zážitek je zaručen. Zrovna mi kamarádka vyprávěla, jak na jí na jejím letu do US nakázal pasažér, aby uklidila neskutečný bordel co si on sám nadělal pod svýma nohama, rozlitá voda, všude rejže, hračky od dětí, do toho namotaný deky. Ne, neuklidila to. Jiný cestující dojedený tác položil na zem do uličky a když přicházela tak ho kopnul po zemi směrem k ní. Udělali byste to? Přijde vám to ok? Je to kulturní rozdíl nebo jen nedostatek selského rozumu? A co na to Jan Tleskač?

 

Děláme si sami ze sebe legraci, že jakkoliv mírumilovní jsme bývali vůči ostatním národnostem, tahle práce vyjevuje stereotypy a my se proti vlastní vůli stáváme rasisty. Pro mě dřív Indie znamenala Bollywood, sárí, krávy v řece. Teď je to "Give me whiskey!" a "Veg veg!"

 

 

No ale abych tady jen nedštila síru najdeš v sýru, musim říct, že lety do jižní Indie jsou úplně fajn. A protože jsem chtěla čtenáře blogu ještě zpravit o svých techničtějších poznatcích, přidám dalších pár řádků.

Na delších letech máme mezi servisama víc času a měli bysme sem tam navštívit kokpit. Jak asi víte, od jistých událostí se už nedělá to, že za pilotem se může dojít kdokoliv juknout. Stejně tak jiná událost přinesla pravidlo, že pokud jeden z pilotů odchází třeba si odskočit, někdo z posádky musí sedět v kokpitu než se dotyčný vrátí. Taky se tam prostě jen chodíme dívat a odpočinout si, když není do čeho píchnout. Na letu do Lisabonu jsem tam takhle zašla a položila otázku, která mi nedala dlouho spát:  Kdy vlastně letadlo odpočívá?

Tohle je celkem zajímavý i z pohledu cestujícího. Máte pocit, že letadlo přivezli z hangáru a teprv vyráží na cestu. Není tomu tak, tohle letadlo zrovna odněkud přiletělo. A před tím taky odjinud, před tím taky... Když se my dostavíme na palubu, potkáváme ještě uklízeče, kteří mají cca 30 minut na to aby dali kabinu do pucu po předchozím letu. Hned co odejdou, my začneme svoje povinnosti a pak začnou nastupovat cestující. Když vlezete do A380tky v Praze, je zřejmé, že to letadlo přiletělo z Dubaje. Vy letíte s ním zase zpátky do Dubaje, vystoupíte a na scénu dorazí četa čističů. Vymění podhlavníky, obaly na polštářky, vyluxujou, rychle otřou stolky, pokud se stala nějaká tragedie jako počůraný mimi, vymění potah na sedadle. Catering odveze použité vozíky a naloží nové. Nastoupí nová posádka a letí s tím samým letadlem do HongKongu. Tam ho převezme další vracející se zpátky do Dubaje. Tam zase další letící s ním do New Yorku. Asi už znáte mou pointu, že jo.

Tak to povídám v kokpitu kapitánovi, že jak to teda je. Dověděla jsem se, že letadlo podstupuje 4 typy kontrol: A,B,C a D. Ačko se dělá před každým letem, to je prakticky kontrolování počítačových systému, obchůzka letadla atp. Ta velká kontrola/odpočinek/uklízení je až Cčko a to se koná.....tipy z publika?

.

.

.

.

Jednou za cca 52 dní! V tomhle období letadlo v kuse lítá od jedný destinace na druhou. Nemá pravidelnou trasu, stejně jako my, poletuchy a letušáci a piloti. Povídám kapitánovi, že to je docela hodně skoro dva měsíce, ale ujistil mě, že miliardovej stroj musí něco vydržet aby se vyplatil. Jo, to má docela pravdu. Pak se mě ptal jestli chci slyšet i něco trochu, ehm, řekněme nepříjemnějšího a poukázal na malé částečky poletující v kokpitu. A zeptal se: "Víš, co to je?"

 

Tak já se vás ptám: Víte co to je?

 

 

 

 

Please reload

Kdo jsem

PRG -> DXB -> HOME

She was there and there but she knows where the best place is.

FOLLOW ME:
  • Facebook Vintage Stamp
  • Instagram Vintage Stamp
KDE JE EVA ?
Poslední zprávy:

May 15, 2017

April 25, 2017

December 11, 2016

November 14, 2016

September 13, 2016

August 20, 2016

August 2, 2016

Please reload

Hledat podle tagů: